středa 11. dubna 2012

STATISTIKA NUDA JE, MÁ VŠAK CENNÉ ÚDAJE

ANEB ZTRÁTY POZEMNÍCH ARMÁD ZA PRVNÍHO CÍSAŘSTVÍ
Michal Šťovíček

Kdysi se ve francouzské demografické revui Population č. 1/1972 objevila po mém soudu zajímavá analýza se všeříkajícím názvem „Ztráty pozemních armád za Prvního císařství podle vojenské evidence“. Autor si předsevzal uvést za pomoci nových pramenů a statistických metod na pravou míru dosavadní rozporuplné a víceméně amatérské odhady řečených ztrát. Poukazuje mj. na to, že před ním dosud žádný historik nevyužil hlavního nezbytného zdroje pro vyčíslení těchto ztrát: vojenské evidence, uložené ve Vincennes a od r. 1951 veřejně přístupné.
    Analýza má jednu vadu - celá 23-stránková stať by se sem nevešla a je prokládána vzorci, výpočty, srovnáváním různých výsledků a statistických metod s jejich popisem a odbornou kritikou s četnými odkazy, pro našince venkoncem velmi vzdálenými. Pokusil jsem se proto přeložit a upravit jen podle mě podstatné úryvky = základní holá čísla a fakta srozumitelná snad všem a zajímavá snad aspoň pro někoho. Doslovné citace uvádím kurzívou, odkaz pro kované statistiky+dobré franštináře viz na konci.
    Úvodem do problematiky jsou následující výňatky:
    V r. 1815 odhadl dnes již neznámý Napoleonův protivník počet všech mrtvých během napoleonských válek na 5 256 000, z toho polovinu Francouzů - ovšem bez jakýchkoli seriozních podkladů.
V r. 1859 zpráva Akademie věd uvedla již „pouze“ 1 700 000, a sice hlavně na základě údajů vedoucího císařské odvodní kanceláře A.-A. Hargenvillierse, pokládaných tudíž za důvěryhodné číslo, ještě dlouho poté přebírané učebnicemi dějepisu i historiky.
    Koncem 19. století, bezpochyby pod vlivem vlny antibonapartismu, vyvolané porážkou u Sedanu, bylo číslo zaokrouhleno na  2 000 000, z toho 950 000 Francouzů padlých v bojích.
    Rekord v přehánění drží zřejmě rasistický antropolog Vacher de Lapouge (1854-1936) uvádějící 2 600 000 francouzských a 3 500 000 cizích vojáků.
    Tato čísla zpochybnil v r. 1960 sovětský historik B. C. Urlanis odhadující francouzské ztráty na 1 200 000 za období 1800-1815 a na 1 900 000 za období 1789-1815.
    Zmatky a fantazírování v číslech jsou způsobeny tím, že nikdo nerozlišoval mezi padlými v boji a ostatními mrtvými, stejně jako u ztrát v samotné francouzské armádě nerozlišoval  mezi rodilými    Francouzi (narozenými uvnitř hranic z r. 1815) a Belgičany, Italy, Holanďany a Němci z departementů připojených k Francii v l. 1792-1811.
    Již v uvedené době vyzývali někteří historikové k opatrnosti, např. Angličan W.E.Hickson v protimalthusiánské eseji v r. 1849 napsal: „Lidské ztráty ve válkách byly vždy silně přeháněny. V bitvě u Waterloo čítaly ztráty na bitevním poli (bez zraněných a nezvěstných) podle kapitána Siborna: 1 334 Angličanů, 1 007 Němců, 246 Holanďanů a Belgičanů a 1 023 Prusů, čili celkem 3 790. Připusťme dvojnásobnou ztrátu Francouzů a dostaneme celkem pouze 11 370 mužů, přičemž třeba cholera jen v samotné Paříži a jen za duben 1832 si vybrala 12 733 obětí.“
    A takhle to ještě na několika stranách pokračuje, přičemž autor přechází od celkových ztrát ke ztrátám výhradně na francouzké straně. Zajímavá může být tato pasáž (na niž autor v závěru navazuje):
    Otázkou se zabýval v r. 1930 Albert Meynier, in Revue des études napoléoniennes. Pokusil se ověřit předchozí výpočty pomocí originální, leč značně riskantní metody. Francouz Martinien kolem r. 1900 sestavil kartotéku všech padlých nebo raněných důstojníků za císařství a došel k číslu 15 000. Díky několika sondážím, o jejichž povaze toho mnoho neříká, Meynier odhadl, že v císařské armádě sloužilo 28,5-krát více vojínů+poddůstojníků než důstojníků. Při stejné úmrtnosti u obou skupin by mělo být 15 000 x 28,5 = 427 500 padlých. Jelikož úmrtnost důstojníků byla zřejmě o 1/17 větší, Meynier odhadl ztráty na francouzské straně na cca 400 000 mrtvých [...].  Tento článek uvítali Napoleonovi obdivovatelé, ale jeho hanobitelé Meynierovi vyčetli, že nebral v potaz nevrátivší se zajatce. V reedici se pokusil toto politováníhodné opomenutí stručně napravit, přičemž mj. citoval zprávu Malartic-Pastoret komoře pairů z r. 1817 a uznal, že celkové ztráty za období 1800-1815 mohly dosáhnout jednoho milionu, z toho 900 000 za období 1805-1815. Tato zásadní oprava takřka unikla pozornosti, byť předchozí odhady znehodnocovala. 
Je ostatně s podivem, že mlčí o počtech zemřelých ve špitálech, neboť důstojníci umírali na nemoci mnohem méně často než mužstvo.
    Vlastní autorova rešerše začíná zde:
    Výpočty podle vojenské evidence
    U každého vojáka je v evidenci uvedeno křestní jméno/jména a příjmení, datum a místo narození, jména rodičů, osobní popis, datum nástupu služby, dosažené hodnosti a osud (tzn. jak jeho služba v armádě skončila). Objem této dokumentace je přímo odrazující - jelikož za císařství sloužilo v armádě na dva miliony Francouzů i cizinců, z nichž mnozí byli za dobu služby převelováni, bylo by třeba prozkoumat nějaké tři miliony evidenčních listů. Vybrali jsme tedy vzorek 1/500 ze všech, což by mělo umožnit odhad ztrát s dosti malou tolerancí.  Omezili jsme se na zkoumání evidence do r. 1814, přičemž jsme vyloučili vojáky, kteří byli vyřazeni již před rokem XII republikánského kalendáře.
Do zajatých jsme zahrnuli (možná ukvapeně) i vojáky se zmínkou „zůstal v zázemí“, což může označovat jak zajatce tak dezertéry. U dezercí jsme zvlášť oddělili ty, k nimž došlo po první abdikaci (10. dubna 1814), neboť mohly mít i jiný motiv než vyhýbání se vojenské povinnosti.
    Do odhadů ztrát jsme rovněž nezahrnuli muže, kteří se vrátili domů, neboť dojista nezemřeli přímo v důsledku války. Současně některé dezertéry z různých let možná četnictvo pochytalo a vrátilo je do armády, ovšem k jiné jednotce. Nakonec jsme vyloučili vojáky převelené (celkem 13 % z celkového počtu), neboť je velmi nesnadné je vystopovat a kromě toho někteří by se nám ve vybraném vzorku mohli objevovat opakovaně.
    Autor uvádí celkové počty odvedených až v závěru analýzy, přesouvám je však pro větší přehlednost sem:
    Císařská odvodní kancelář si vedla podle všeho přesné statistiky, dochované ve státním archivu [...] Podle těchto dokumentů bylo od r. VII do 15.11.1813 povoláno 2 655 000 branců a odvedeno jich bylo 2 480 000. Tato čísla se vztahují na Francii v hranicích z r. 1804 (levý břeh Rýna a Piemont). Pro bilanci je nutno odečíst asi 330 000 mužů odvedených od r. VII do r. XI, čili celkové číslo činí 2 150 000 mužů. Podle naší tabulky [viz níže Opravené osudy...] a s maximálním možným přihlédnutím k opakovaným zařazením by mělo za císařství sloužit 1 915 000 Francouzů (v hranicích z r. 1815). U cizinců musíme počítat jen  obyvatele departementů připojených před r. 1804, tedy:
Němci 134 000 - 23 000 mimo Porýní =    111 000
Vlámové                                                     105 000
Valoni                                                           69 000
Italové 169 000 - 92 000 římský stát         104 000
Celkem                                                       384 000
Celkem tedy Francouzi + cizinci  1 915 000 + 384 000 = 2 304 000
od nichž je třeba odečíst cca 280 000 vojáků nastoupivších službu před r. XII. Dostaneme se tedy k číslu 2 025 000 (2 150 000 - 2 025 000) o něco málo nižšímu než  podle obecné statistiky odvodní kanceláře. Rozdíl mezi těmito dvěma čísly = 125 000 by odpovídal odvedeným k námořnictvu a nezařazených do pozemního vojska v r. 1813 (zjistili jsme četná taková zařazení).
    A nyní již čísla ztrát s případnými krátkými komentáři:
PODLE DATA NAROZENÍ (v tisících)
Osud
Nar. před
r. 1780
Nar.
1780-1784
Nar.
1785-1789
Nar. po
r. 1790
Rok nar.
neznámý
Celkem
Padlí a smrtelně ranění
= %
Zemřelí ve špitále
= %
Zajatí
= %
Vyškrtnutí
= %
Dezerce do dubna 1814
= %
Zproštěni služby          
= %
Dezerce po dubnu 1814
= %
Propuštění po dubnu 1814
= %
Povýšeni na důstojníky
= %

Celkem
= %
16,5
7,1
29,0
12,6
22,5
9,8
13,0
5,7
13,0
5,7
99,0
42,9
1,5
0,6
25,0
10,6
11,5
5,0

231,0
100
19,5
7,1
50,0
18,3
29,0
10,6
29,0
10,6
47,0
17,3
49,5
18,2
5,5
2,0
39,0
14,3
4,5
1,6

273,0
100
32,0
5,8
99,5
18,2
118,0
21,6
74,0
13,4
57,5
10,5
61,5
11,2
30,0
5,5
69,0
12,7
6,0
1,1

547,5
100
17,0
2,2
118,0
15,2
206,0
26,4
118,5
15,2
55,5
7,1
29,5
3,8
93,5
12,0
138,0
17,7
3,5
0,4

779,5
100
1,5

5,5

3,5

0,5

3,5

1,5

3,5

8,0

1,0


28,5
86,5

302,0

379,0

235,0

176,5

241,0

134,0

279,0

26,5


1 859,5

Osudy nezjištěny
= %
21,0
8,3
15,5
5,4
40,5
6,9
44,0
5,3
2,5
123,5
CELKEM
252,0
288,5
588,0
823,5
31,0
1 983,0
    Další oddíl statistiky se zabývá členěním ztrát podle jednotlivých francouzských regionů, pro nás nepodstatným = vynechávám. Autor zde dochází k obecným závěrům, které však mohou být do určité míry zajímavé, např.:
    Za Bretaň a o něco méně za Normandii byla zjištěna vysoká úmrtnost ve špitálech. Tato úmrtnost je způsobena především skutečností, že mezi těmito muži bylo mnoho rekrutů s menší tělesnou výškou, kteří byli zařazováni k pěchotě - u ostatních druhů zbraní byla úmrtí na nemoci mnohem méně častá.
    V dalším oddíle autor podrobně rozebírá ztráty vojáků jiných národností, sloužících pod Napoleonem. Pro nás může být zajímavé až celkové srovnání, k němuž autor poznamenává, že je nutno brát čísla s určitou rezervou, neboť evidence u cizinců nebyla vedena tak pečlivě jako u Francouzů:
OPRAVENÉ OSUDY FRANCOUZŮ A CIZINCŮ (v tisících)
Osudy
Francouzi
počty     =     %
Cizinci
počty     =     %
Padlí
Zemřelí ve špitálech
Zajatí
Vyškrtnutí
Dezertéři před dubnem 1814
Dovolené před dubnem 1814
Přeživší k dubnu 1814
Povýšeni na důstojníky

Celkem

Osudy nezjištěny

CELKEM

  87,5            4,6
303,0          16,0
384,0          20,4
242,5          12,8
        180,5            9,6
243,0          12,9
421,0          22,3
          26,5           1,4

     1 888,0          100

127,5           6,3

      2 015,5
22,0               4,0
 69,0              12,5
     153,0              27,9
 68,0              12,4
     100,0              18,1
46,5                8,5
       91,0              16,5
         0,5                0,1

      550,0             100

         94,5            14,7

       644,5
CELKEM přežilo a nedezertovalo
       664,0           35,2
137,5          25,0
     Z toho vyplývá několik obecných závěrů. Počet mrtvých na bojištích je značně menší než se tradičně předpokládalo. U rodilých Francouzů dosahují jisté ztráty (v boji a ve špitálech) 390 000 mužů bez nezjištěných osudů. Nejisté ztráty (zajatí a vyškrtnutí) přesahují 625 000. Jedná se o zajatce,kteří se k uzavření evidence koncem r. 1814 nevrátili, a o „vyškrtnuté“, mezi nimiž je však pravděpodobně mnoho dezertérů. Různé dokumenty však na druhé straně dokládají, že někteří zajatci se vraceli i po r. 1814. Dále není vůbec jisté, že všichni zajatci, kteří se vrátili dříve, svůj návrat úředně oznámili.
    Celkový počet dezertérů a branců odmítajících nastoupit do armády odhadovaly odvodní komise za období 1806-1813 na 372 000, z toho pochytáno četnictvem a vráceno do armády bylo rovněž odhadem 177 000 - což však je podle autora značně nespolehlivé číslo, jelikož někteří vojáci dezertovali a byli chyceni opakovaně, čili v evidenci se také opakují. Na základě výpočtu z malého vzorku dezercí soudí, že dezertovalo reálně 126 000 vojáků, čili dezerce podle shora uvedených tabulek je třeba ponížit o 55 000.
    V dalších oddílech analýzy se autor na několika stránkách podrobně zabývá statistikami navrátilců domů a problematikou jejich začlenění do/odečítání od ztrát. U navrátilců (propuštění, zajatci, dezertéři...) dochází k číslu 320 000 a opravuje o ně celkové počty:
         Ztráty podle data narození (včetně navrátilců):
Narození
Jisté ztráty
Zajatci
Vyškrtnutí
Neznámé osudy
Celkem
Před r. 1780
1780-1784
1785-1789
1790 a později

Celkem
58
76
144
158

436

13
19
83
148

263

5
21
41
45

112
17
12
13
19

61

93
128
281
370

872

    Ztráty důstojnického sboru.
    Autor k uvedeným číslům zvlášť dodává ztráty důstojníků. Z předchozí citované statistiky převzal celkový počet padlých důstojníků 15 000, který vlastní rešerší rozčlenil takto:
      Padlí důstojníci podle data narození
Nar.
Počet padlých
= %
Před r. 1780
       10 000
66
1780-1784
 2 000
13
1785-1789
 2 000
14
Po r. 1790
 1 000
  7
Celkem
       15 000
      100
    V dalším oddíle autor rozebírá ztráty v nejkrvavějších taženích = Španělsko, Rusko, Německo 1813, s důrazem na Rusko, jemuž věnuje 3 stránky. Vzhledem k délce a homogennosti pasáže by to však bylo na zvláštní příspěvek.
    Další zvláštní pasáž věnuje ztrátám v průběhu Sta dní:
    Četní historikové odhadovali ztráty v průběhu Sta dní s mnohem menší důkladností. Podle chronologicky posledního odhadu G. Lefebvra zahynulo u Waterloo 8,5 % bojujících, tedy 11 000.
Pro toto období existuje „druhý korpus“ evidence. Většina záznamů byla vedena od konce r. 1814, čili několik měsíců před návratem z Elby, a uzavřena koncem r. 1815.
    Sondáž v rozsahu 1/250 přinesla tyto výsledky, nezahrnující propuštěné vojáky nebo dezertéry před 1.3.1815:
                                        Osudy vojáků Sta dní
Osud
Počet v tis.
 = %
Padlí v boji nebo na následky zranění
Zemřelí ve špitálech
Zajatí
Vyškrtnutí ve špitálech
Dezerce před 20.6.1815
Dovolené
Dezerce po 20.6.1815
Propuštění
Povýšení na důstojníky

Celkem

Neznámé osudy
Jiná jednotka
         9
        1,5
      26,0
      16,5
      19,0
        4,0
      77,0
    125,0
        0,5

    278,5

        4,0
      11,5



 }   3,8
} 15,2
}   6,8

} 74
 0,2

 100



Jisté ztráty tedy dosahují 11 000 a nejisté 42 000 mužů.
    V následujících odstavcích však toto číslo zpochybňuje, neboť mj. neuvádí navrátilce ze zajetí, a domnívá se tedy, že než bude proveden podrobnější statistický výzkum, je přijatelnější odhadovat francouzské ztráty během Sta dní spíše na 30 000 (v armádě tehdy sloužilo pouze cca 6 000 cizinců, což výsledek neovlivní).  
    Následuje závěrečný souhrn:
    Celkové ztráty za léta 1803-1815.
1 145 000 mrtvých a pohřešovaných před dubnem 1814,
+   30 000 během Sta dní,
+   15 000 důstojníků, tedy celkem
1 190 000 od nichž je třeba odečíst 320 000 navrátilců, čímž vychází 870 000 mrtvých. V tomto počtu nejsou zahrnuti jednak námořníci, jednak branci vyhýbající se nástupu a dezertéři zabití četnictvem. Dostaneme se tedy zhruba k souhrnnému odhadu 900 000 mužů, uvedenému již ve zprávě komoře pairů z r. 1817.
Nyní se tedy zdá, že ztráty za léta 1803-1815 dosáhly 900 000, což je číslo vyšší, než uvádí mnoho historiků v posledních dvaceti letech.
http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/pop_0032-4663_1972_num_27_1_15097

Žádné komentáře: